an Macek je medailista z mistrovství světa a mnohonásobný mistr republiky ve sportovním bowlingu. Je také trenér, který za svou kariéru pomohl stovkám hráčů.
Potkali jsme se na pražském Proseku v centru Xbowling, kde najdete kromě bowlingových drah také obchod s bowlingovými potřebami, který Jan Macek provozuje. Právě tam vrtá koule na míru – jak rekreačním nadšencům, tak nejlepším českým reprezentantům. Mluví o sportovním bowlingu s nadhledem, vášní a nečekanou otevřeností. Dozvíte se, jak vypadá trénink profíka, kdy začít s bowlingem, proč má každá koule své „pneumatiky“ a proč může být bowling sportem na celý život.
Co znamená pojem sportovní bowling? Jak se liší od bowlingu, který si chodíme zahrát jen tak pro zábavu?
Bowling je normální sport, ať už se jedná o ten rekreační, když si jde člověk zahrát s kamarády, nebo o ten vrcholový. Když to přirovnám k fotbalu, je to jako když si jdete zakopat s kamarády někam tři na tři, udělat si žízeň a pak jít do hospody na pivo – to je bowling, který chodí hrát běžní lidé. A sportovní bowling je 1. česká fotbalová liga. Hráči se musí připravovat i fyzicky, i když určitě ne s takovou intenzitou jako třeba na ultramaraton, ale odehrát velký turnaj, který se hraje šest, sedm dní v kuse, není úplně fyzicky, ani mentálně jednoduché.
Může nadprůměrný rekreační hráč, který občas hodí 150+, začít hrát bowling profesionálně?
150+ je hodně dobré skóre, takový hráč se rozhodně neztratí ve třetí nebo čtvrté lize. Na jeho místě bych začal tím, že bych si pořídil vlastní bowlingové vybavení a kontaktoval nějakého trenéra. Seznam certifikovaných trenérů je na stránkách České bowlingové asociace. V každém kraji je někdo, kdo je schopen takovému hráči pomoct. Nemusí to být zrovna úplně špičkový trenér, na začátek stačí i zkušený hráč, který poradí se správnou technikou. Ta je strašně důležitá a čím dřív s ní hráč začne, tím větší benefit časem přichází.
V jakém věku se obvykle začíná se sportovním bowlingem? Může začít dítě třeba v osmi letech?
Klidně i dřív. U dětí pod deset let je ale nutné být opatrný s technikou. Drilovat techniku není úplně zábava, je to pořád to samé. Je potřeba dětem techniku měnit nenápadně… My tady na Xbowlingu máme juniorský tým a v něm i děti kolem šesti, sedmi let. Hází těmi nejlehčími koulemi – šestkami, které váží 6 liber, což je přibližně 2,7 kg. Dají se sehnat i koule o hmotnosti 4 nebo 5 liber (1,8–2,3 kg). Navíc se za posledních deset let výrazně změnila technika, čím dál tím víc lidí hraje oběma rukama a nedávají do koule palec, což je pro děti daleko přirozenější a příjemnější pohyb. Takže si myslím, pokud se před deseti lety říkalo, že ideální je začít třeba v osmi, v devíti letech, tak teď klidně v pěti nebo šesti.
Jaký je v bowlingu systém soutěží?
Nejvyšší domácí soutěž je Extraliga, kterou organizuje Česká bowlingová asociace. Vítěz Extraligy získá titul mistra republiky v týmech. Nižší soutěže – od první ligy dál – organizuje Amatérská bowlingová liga. Hraje se po celé republice a je v ní na 800 týmů. Jsou místa, jako třeba tady v Praze, kde se hraje až desátá liga – první ligy jsou v Praze dvě, druhé ligy jsou čtyři, třetích lig je osm. A pak jsou čtvrté ligy, které se hrají jen v jednou konkrétním bowlingovém centru. Od třetí ligy výš se jezdí na soutěže po celé Praze. V nejnižších ligách výkony vůbec nejsou vysoké, hráči to většinou neberou nějak extra vážně. Dají si u toho pivo, atmosféra je uvolněnější. A čím vyšší liga se hraje, tím je soutěž serióznější. Takže pokud někdo hraje často bowling s kamarády a uvažuje o tom, že by začali hrát ligu, doporučuji, aby se podívali na www.ablweb.cz, kde si najdou, v jakém nejbližším centru se Amatérská bowlingová liga (ABL) hraje. Když se přihlásí do nejnižší soutěže, pravděpodobně tam nebudou nejhorší. A pokud je to bude bavit, mohou si pořídit vlastní vybavení, najít si trenéra a začít hrát na vyšší úrovni.
A hraje se po celé republice nebo jen v Praze?
V České republice máme bowlingových center hrozně málo. Jsou velká krajská města, kde není momentálně bowling vůbec, ale ve spoustě menších měst naopak jsou. Samozřejmě nejvíc týmů je v Praze, polovina všech týmů z ABL. Ale hodně se hraje i na Moravě, ve východních Čechách. Aby bylo možné ligu hrát, je potřeba centrum alespoň se čtyřmi drahami.
Existuje něco jako bowlingový životní styl?
Nemyslím si, že něco takového existuje, spíš bych řekl, že naopak. Bowling hraje velmi rozmanitá skupina lidí. Hrají studenti, senioři, vysoce postavení manažeři i lidé, kteří se živí manuální prací. Bowling hraji bohatší i chudší, prostě všichni.
Přesuneme se zpět k profesionálnímu bowlingu. Jak vypadá trénink profesionálního hráče? Jak dlouho to trvá, než se hráč dostane na nejvyšší úroveň?
Našemu současnému nejlepšímu hráči Lukáši Jelínkovi trvalo přibližně sedm až osm let, než se dostal na úroveň reprezentace. Na začátku je nejdůležitější trénovat techniku. Dostat biomechaniku pohybu do co nejoptimálnější a nejefektivnější verze. Existují dva druhy sportů, v nichž se něco posílá nebo hází na cíl, technický a silový. Typický příklad technického sportu jsou šipky a kulečník, kde celý pohyb vychází z jednoho jediného kloubu, a to je loket. A na druhé straně tohoto spektra je oštěp. Oštěpař zapojuje každý sval, kloub, všechno, co v těle má, aby dohodil co nejdál. A je mu vlastně celkem jedno, kam oštěp hodí. Výseč je široká. A bowling je někde uprostřed. My potřebujeme, aby koule letěla rychle, potřebujeme, aby byla roztočená, ale nesmí to být na úkor přesnosti. To znamená, že pro každý pohyb, co u toho děláme, musíme mít dobrý důvod. Myslím si, že bowling je v tomhle podobný golfu, kde je také důležitá technika, mít dobrý švih. V bowlingu tomu neříkáme švih, ale kyv, ale je to v zásadě to samé. Je třeba zafixovat si biomechanicky co nejefektivnější pohyb.
Jak se to trénuje? Vezmu kouli a házím, házím, házím…? Nebo jsou na to nějaké triky? Většinou se začíná hrou z místa tak, aby se izoloval určitý jeden pohyb nebo určitý aspekt hodu, který je třeba zlepšit. Ze začátku je nejdůležitější dobrá pozice těla, proto se začíná trénovat hra jen z místa, z jednoho kroku a hráč se soustředí jen na dobrou pozici těla. Jakmile má dobrou pozici těla, může se začít soustředit na to, aby měl lepší kyv. Pokud hraje jednou rukou, tak aby se koule kývala co nejvíc sama, aby jí co nejméně pomáhal. Čím víc se koule kýve sama, tím větší je šance, že ji pošle přesně rovně. Na to, aby ji vychýlili z její trajektorie, musí použít nějakou sílu. Takže čím méně síly použije, tím líp.
Na vyšší úrovni přestává být důležitá technika, protože tu už mají všichni slušnou, a daleko důležitější začne být taktická příprava. Na každé dráze je vždycky aplikovaný olej, pokaždé jinak. Dopředu se ví, kolik oleje je a jak je rozložený na dráze. A hráč se tomu musí přizpůsobit. Pořadatel, ať je to soukromník, Česká bowlingová asociace nebo Světová federace, vybere mazací model. A ten hodně diktuje to, kudy na dráze by se mělo hrát, zda po kraji, uprostřed, jakým typem koulí, jak by je měl hráč roztáčet a tak dále. A když hráč zvolí správnou taktiku, potom mu dráha víc odpustí a má daleko větší šanci, že jeho koule shodí všech deset kuželek. Pravděpodobnost, že se to povede, je při správné taktice třeba jen o trošičku vyšší, ale když se hraje v kvalifikaci deset her, tak se to nasčítá. Přijít na to, kudy se má na dráze hrát, není jednoduché, a o tom pak celý profesionální bowling je.
A jak se na to dá přijít? Mají hráči možnost před turnajem trénovat?
Na komerčních turnajích většinou ne. Většinou je třeba jenom deset minut na rozehrání. Na mistrovství Evropy nebo světa je většinou jeden nebo dva dny před soutěží možnost tréninku. Ale každým hodem se podmínky trošičku mění, každá koule trošičku oleje vybere a natáhne ho dozadu. Velmi záleží, jaký typ koule to je. Každý typ mění dráhu trochu jinak. A taky záleží na typu hráče. A proto je těžké se dopředu přesně připravit na to, jak se dráha bude chovat. Protože můžete narazit na hráče, kteří hrají nějakým způsobem, který vám buď vyhovuje nebo ne, a musíte se tomu vždycky přizpůsobit. Navíc se většinou hraje každá hra na jiné dráze. Aby hráč během turnaje prošel co největší množství drah právě proto, že dráhy se s každým hodem a hráčem mění trošičku jinak. Tím se eliminuje situace, že si hráč vylosuje špatnou dráhu s nějakým hráčem, který mu nevyhovuje.
Trénují špičkoví hráči i jinak než na bowlingové dráze?
Fyzická příprava je za mě důležitá. Trénovat, chodit ideálně do nějakého fitka, cvičit střed těla, nohy, nebo přidat nějaký všestranný sport. Obzvlášť u dětí je další sport hrozně důležitý. Ideální je atletika, plavání, tanec nebo cokoli, u čeho se protáhne celé tělo. Bowling nevyžaduje žádnou velkou fyzickou sílu, ale spíš jde o prevenci zranění.
Předpokládám, že každý hráč má svoje speciální koule. Vozí se je na všechny turnaje s sebou? Kolik si jich veze?
Je to individuální, kolik koulí kdo preferuje mít s sebou. Většinou ze začátku má třeba jednu, dvě. Až později více.
Lze odehrát turnaj i s jednou koulí?
Určitě. Záleží na podmínkách. Je to podobné jako s pneumatikami na autě. Když člověk závodí v blátě, potřebuje mít jiné pneumatiky, než když závodí na okruhu. Stejně jako na bowlingu. Když je tam hodně oleje, je to jiné než, když je oleje méně. Takže hráč potřebuje mít vybavení, které bude sedět na dané podmínky. Pokud bych třeba já hrál koulí, která vůbec nevyhovuje danému prostředí, pravděpodobně průměrného amatérského hráče bych stejně porazil. Stejně jako Lewis Hamilton by mě porazil ve formuli na jakýchkoliv pneumatikách. Ale pokud má hráč správné vybavení, pomůže mu to, šance na strike je trošičku větší. Takže když bude hrát česká reprezentace a jeden z nich bude hrát koulí, která není vhodná na daný typ mazání, nemá šanci vyhrát. Hráči jsou velmi vyrovnaní. Proto všichni hráči na top turnajích celou dobu řeší jenom to, aby měli v ruce správné vybavení, aby stáli na správném místě, aby jim to dalo co největší prostor pro chybu na dráze, aby striků bylo co nejvíc.
Můžete srovnat podmínky pro sportovní bowling u nás a v zahraničí?
Když začnu tím negativním srovnáním, tak u nás máme obrovský problém s kvalitou a množstvím bowlingových center. Vlastně tady vůbec nejsou velká kvalitní bowlingová centra jako v zahraničí, především jako v západních evropských zemích nebo v Americe. Nejlepší a největší centrum je v Brně, má 20 drah, pak je druhé největší s 18 drahami v Olomouci. V Praze jsou tři centra s 12 drahami – Radava na Letné, Centrum Na Ovčíně v Záběhlicích a XBowling na Proseku. Všechny další herny mají pouze osm drah a méně. A na to, abychom tady mohli pořádat velký mezinárodní turnaj, je 12 drah málo. Bohužel nájmy a pozemky jsou v Praze tak drahé, že se to pravděpodobně nikomu nevyplatí. Což je hrozná škoda, protože kvalita českých hráčů šla v posledních letech hodně nahoru.
Jak začala vaše kariéra ve sportovním bowlingu?
Už hraju bowling dlouho. Poprvé jsem vyhrál mistrovství republiky mužů v roce 2011 a od toho roku jsem byl také v reprezentaci. Pamatuju si, jak jsme tehdy jeli na mistrovství Evropy do Mnichova jako turisti. Jeli jsme si tam zahrát s velkými kluky a celé si to užít jako dovolenou. Nikdo z nás tehdy neměl žádné ambice. Ale v poslední době vozíme medaile jak z mistrovství Evropy, tak sem tam i z mistrovství světa. Troufnu si říct, že jsme momentálně v top pětce v Evropě.
Pamatujete si na své úplné začátky?
Začal jsem jako malý kluk, to mi bylo tak jedenáct. Chodil jsem hrát se svým tátou jenom tak rekreačně na Radavu v Praze 7. Jeden můj spolužák hrál juniorskou ligu. Tak mě jednou přizval a já jsem s nimi začal trénovat. Pak jsem si pořídil první reaktivní kouli. A začal hrát ligu. Následně jsem se dostal do juniorské reprezentace a pak do dospělé…
Co považujete za svůj největší úspěch?
Mým největším úspěchem byla určitě bronzová medaile v trojicích z mistrovství světa v Dubaji, kterou jsme získali společně s Jardou Lorencem a Lukášem Jelínkem. Hodně si toho vážím, protože jsme tehdy hráli všichni tři fantasticky. Až v semifinále jsme prohráli s Američany. A nejlepší bowlingový zážitek mám určitě ze švédské ligy, kterou jsem hrál šest let. Hraje osm hráčů proti osmi a je to daleko větší zábava, je to hlučnější, víc se u toho křičí, lidé tam fandí jako na fotbale. Na play-off pro čtyři nejlepší týmy přijde až 500 lidí.
Hraje se o peníze? Dá se profesionálním bowlingem živit?
Dá se tím živit, ale pro Evropany je to hrozně těžké. Aby se bowlingem hráč živil, musí hrát americkou PBA a musí se tam vždycky na celou sezonu, která je od ledna do května, odstěhovat.
Jak se lze do americké PBA dostat?
Mně se poštěstilo si ji jednou zahrát. Před každým turnajem PBA jsou předkvalifikace, do které se může přihlásit kdokoli. Z ní se dá pak postoupit mezi určité množství profesionálů, kteří mají místo na PBA jisté. Každý, kdo splňuje nepříliš přísné výkonnostní podmínky PBA, si může zaplatit vstup do PBA, zaplatit startovné, koupit si letenku a zkusit se tam probojovat. Ale ty turnaje jsou brutální, hrají tam nejlepší hráči na světě, co se snaží do PBA dostat a těch míst je hrozně málo.
A v Evropě se dají vyhrát nějaké price money?
Ano, jsou price money, ale člověk se tím neuživí. Náklady jsou tak vysoké, že ani top hráčům v Evropě to nestačí. Aby se člověk bowlingem uživil, tak musí buď vrtat koule nebo trénovat.
A vy děláte oboje…
Ano, kromě trénování, o které jsme již mluvili, jsem si v roce 2018 otevřel obchod s bowlingovým vybavením, a kromě samotného prodeje koule také vrtám na místě na míru. A to jak rekreačním hráčům, kteří chtějí jenom klasickou kouli na rovné hraní, tak těm nejlepším českým hráčům, kteří chtějí profi vybavení. Živím se tak už sedm let.
Kdybych se já jako ryze amatérská hráčka rozhodla, že bych chtěla kouli na míru. Co pro to musím udělat?
Zavolat mi, objednat si termín, protože výběr a vrtání koule trvá 30 až 40 minut. Nejdřív vybereme, jaký typ koule to bude, zda na rovné hraní, nebo reaktivní kouli s jádrem. Potom se dohodneme na její hmotnosti. Pokud budeme brát reaktivní kouli, budeme se daleko víc zajímat o to, jak se koule chová a zatáčí. Pokud to bude klasická koule na rovné hraní, budeme se zajímat jen o to, jak vypadá, protože tyto koule jsou víceméně všechny podobné, a nejdůležitější je, aby se vám koule líbila. Když máme vybranou kouli, tak do ní udělám takový počet děr, na kterém se dohodneme. Změřím vám ruku a podle toho navrtám kouli v závislosti na flexibilitě vašich kloubů. Důležité je také správně trefit rozteč děr. Cena koule na rovné hraní i s navrtáním je většinou do 3 500 Kč.
Kde se bowlingové koule vyrábějí?
Téměř všechny reaktivní koule se vyrábějí v USA. Firma Brunswick, která má asi pět nebo šest brandů, vyrábí koule v Mexiku a pak se také koule vyrábějí v Číně. Ale v Evropě není jediný výrobce, pokud vím.
Jak se liší reaktivní koule od té běžné?
Na první pohled vypadají stejně, ale v reaktivní kouli je uvnitř jádro, které je daleko těžší než obal. Také je z jiného materiálu, který má daleko větší tření s drahou. A pak v sobě má takové póry, mikroskopické kanálky, kam zatéká olej. A tím, jak koule saje olej, tak se zvyšuje tření koule s dráhou a lépe zatáčí.
Jak vidíte budoucnost českého sportovního bowlingu?
Já jsem optimista a pesimista ze dvou důvodů. Optimista proto, že vidím, jak teď hrají mladí čeští hráči. Máme tady velmi zajímavou generaci kluků a holek od 16 do 22 let, kteří pokud u toho vydrží a budou dál na sobě pracovat, mohou být opravdu světová třída. Lukáš Jelínek už světová třída je. A to je pozitivní pro budoucnost, proto jsem optimista. Ale jsem lehký pesimista kvůli nedostatku bowlingových center. Navíc od covidu jich hodně zavřelo a v nejbližší době žádné nové neotevře. A to nás obzvlášť tady v Praze začíná hrozně limitovat.
Je v centrech plno? Je těžké si rezervovat hru?
V zimě je to relativně problém, protože jsou bowlingy opravdu plné. V létě jsou lidi radši venku, tak to problém není. A nezapomeňte, že na bowling není nikdy pozdě! Mnoho skvělých hráčů začínalo tak, že s kamarády postavili tým do Amatérské bowlingové ligy. Postupovali do vyšší ligy a nakonec skončili třeba i jako reprezentanti. Existují i organizované soutěže pro seniory, nejen mistrovství ČR, ale i Evropy, takže se každý může poměřovat se soupeři svého věku. Bowling se dá hrát doslova do smrti, nebo tak dlouho, dokud unesete kouli.
Děkuji za rozhovor.
Mgr. Eva Skořepová
PR manažerka České bowlingové asociace
